„Takový les přeci je – klidný a tichý, když se mu nestavíte na odpor a plníte jeho přání, ale temný, děsivý, silný, surový a nelítostný, když se mu protivíte.“
– citace z knihy, str. 216 –
Miluji knihy paní Aleny Mornštajnové, všechny jsou psány s neuvěřitelným procítěním. A nejinak je tomu i s románem „Les v domě“, který vydalo nakladatelství Host. O knize se toho namluvilo dost a celý ten humbuk kolem mě přinutil přečíst si knihu až nyní, s jistým odstupem.
Pro mne představovalo čtení tohoto depresivního příběhu opravdovou bolest. Bolest, kterou pochopí jen ten, kdo vlastní dítě mít nemůže a pak čte, jak si tohoto daru jiná žena, matka, a vlastně celá rodina, NEVÁŽÍ. Rozumově si pak opět pokládá otázku, jak je možné, že takovým lidem život dítě „věnoval“ a těm, kteří by malému drobečkovi snesli modré z nebe, dáno shůry prostě není.
Cácorce dává její nejbližší rodina – matka, děda, babka – s každou větou a činem najevo, jak zbytečná, otravná holka to je, jak jim ztěžuje život, jak o ni vlastně vůbec nikdo z nich nestojí. Přitom byla ukázkovým hodným a bezproblémovým dítětem. Následkem jednání nejbližších však byla tichá, zamlklá, bázlivá, stydlivá a vždy někde v pozadí. Šedá, neviditelná myš. Naučila se lhát, což byl její přirozený obranný mechanismus, který vlastně odkoukala od okolí. Jenže lhát se nemá a každá lež má jisté a často nenávratné důsledky…
Uvažování malé, devítileté holky, bylo srdcervoucí: „Nechtěla jsem být sama sebou. Nebyla jsem se sebou spokojená. Věděla jsem, že nejbezpečnější způsob existence je být takovým člověkem, který splyne s okolím. V přítomnosti babi jsem byla nevděčná zahořklá holka, s dědou malý ustrašenec, s mámou dcera, s níž jsou jen samé problémy. Moje opravdové já se nestihlo vytvořit. Měnila jsem se podle očekávání člověka, který se na mě díval, protože jsem toužila všem vyhovět. Myslela jsem, že když budu taková, jakou si mě lidé přejí mít, když budu říkat, co chtějí slyšet, přijmou mě mezi sebe“ (citace z knihy, str. 65-66).
Dívka by raději vůbec neexistovala. Nechce být nikomu na obtíž, a to zejména vlastní rodině! Bože, co je to za dětství, když se musí mít dítě neustále na pozoru – co řekne, co udělá a nejlepší kamarádkou je jí imaginární holčička? A hlavně, co si s sebou odnese do dospělého života?
„Bolest možná jednoho dne odezní, ale vzpomínku na ni nevymažete nikdy.“
– citace z knihy, str. 141 –
Mistrovské dílko. Děkuji za něj. Ač pro citlivé duše je to dost drastické čtení.
Více z LaCultury...
3. května, 2023 Les v domě Autorku Alenu Mornštajnovou všichni známe a víme, že píše skvělé romány opírající se o společenskou problematiku, psychologii či nevyřešenou minulost. Její nejnovější kniha s názvem Les v […]
3. května, 2021 Jak by vypadal náš život, kdyby byla revoluce v roce 1989 tvrdě potlačena? Revoluce v listopadu 1989 byla tvrdě potlačena. Ti, co vyjádřili nesouhlas s režimem, za to tvrdě zaplatili. Marie zvaná Maja pronesla několik slov o svobodě. Za tento zločin skončila na […]
29. června, 2024 Jež se stala sluncem
„Od okamžiku, kdy zjistila, co skutečně znamená nicota, uvěřila, že může přežít.“– citace z knihy, str. 35 –
Představte si, že se narodíte do doby a na místě, kde rodičům umírají děti […]
27. června, 2024 Džinové
„Člověk nemá nikdy dost a nikdy se nemůže jednoduše spokojit s tím, jak se věci mají.“– citace z knihy, str. 101 –
Můžu říci, že první kapitola stěžování si chudáka Turka, co musí dřít […]
5. června, 2024 Pacanka Klára Elšíková je redaktorka a spisovatelka. Její kniha s názvem Pacanka mě zaujala svou obálkou a anotací.
Kdo je Pacanka? Je to dívka, která se chová jako kluk. A jak se vlastně má […]
27. května, 2024 Vyvolali jsme bouři „Milovat bez porozumění, to není láska, ale jen klam.“
– citace z knihy, str. 166 –
Mimořádný román přibližující historické události válečného běsnění Japonců na okupovaném území dnešní […]
22. května, 2024 Svěřený čas „Bůh na nás mrká vždy prostřednictvím náhod.“
– citace z knihy, str. 21 –
Již od dětských let jsem milovala tajuplné vyprávění Šeherezády z Tisíců a jedné noci protkané exotickou […]
19. dubna, 2024 Těžké duše: o čem sní stárnoucí bílí muži Iva Hadj Moussa je česká psychoterapeutka a autorka řady úspěšných románů, její nejnovější s názvem „Těžké duše“ letos vydalo nakladatelství Host.
Název románu je lehce zavádějící pro […]
26. února, 2024 Císařovna kostí Druhý díl třídílné série „Tonoucí císařství“ nese název „Císařovna kostí“. Děj této epické fantasy šmrncnuté Dálným východem, se odehrává v říši, která je momentálně zmítaná beznadějí, […]
22. února, 2024 Neobyčejná Grace V románu "Neobyčejná Grace" se prolínají hned tři časové linky. Ta z minulosti, kdy se Grace seznámí s Benem, s tou současnou, ve které sledujeme, v jak nepěkné situaci se jejich vztah po […]
16. února, 2024 Pláňata Jaký kořen, takový strom, jaký strom, taková jablka.“
– citace z knihy, str. 236 –
Očekávání od románu „Pláňata“ jsem měla nejspíše moc velká. Co se týká tvorby skvělé spisovatelky Petry […]
21. listopadu, 2023 Chybějící světlo „Nehledej smysl nikde a v ničem. To teprve člověk dává smysl sobě i věcem, které dělá. Člověk dává smysl tomu, koho miluje.“
Jedná z nejtěžších knih tohoto roku, která mi šťastnou náhodou […]
