„Takový les přeci je – klidný a tichý, když se mu nestavíte na odpor a plníte jeho přání, ale temný, děsivý, silný, surový a nelítostný, když se mu protivíte.“
– citace z knihy, str. 216 –
Miluji knihy paní Aleny Mornštajnové, všechny jsou psány s neuvěřitelným procítěním. A nejinak je tomu i s románem „Les v domě“, který vydalo nakladatelství Host. O knize se toho namluvilo dost a celý ten humbuk kolem mě přinutil přečíst si knihu až nyní, s jistým odstupem.
Pro mne představovalo čtení tohoto depresivního příběhu opravdovou bolest. Bolest, kterou pochopí jen ten, kdo vlastní dítě mít nemůže a pak čte, jak si tohoto daru jiná žena, matka, a vlastně celá rodina, NEVÁŽÍ. Rozumově si pak opět pokládá otázku, jak je možné, že takovým lidem život dítě „věnoval“ a těm, kteří by malému drobečkovi snesli modré z nebe, dáno shůry prostě není.
Cácorce dává její nejbližší rodina – matka, děda, babka – s každou větou a činem najevo, jak zbytečná, otravná holka to je, jak jim ztěžuje život, jak o ni vlastně vůbec nikdo z nich nestojí. Přitom byla ukázkovým hodným a bezproblémovým dítětem. Následkem jednání nejbližších však byla tichá, zamlklá, bázlivá, stydlivá a vždy někde v pozadí. Šedá, neviditelná myš. Naučila se lhát, což byl její přirozený obranný mechanismus, který vlastně odkoukala od okolí. Jenže lhát se nemá a každá lež má jisté a často nenávratné důsledky…
Uvažování malé, devítileté holky, bylo srdcervoucí: „Nechtěla jsem být sama sebou. Nebyla jsem se sebou spokojená. Věděla jsem, že nejbezpečnější způsob existence je být takovým člověkem, který splyne s okolím. V přítomnosti babi jsem byla nevděčná zahořklá holka, s dědou malý ustrašenec, s mámou dcera, s níž jsou jen samé problémy. Moje opravdové já se nestihlo vytvořit. Měnila jsem se podle očekávání člověka, který se na mě díval, protože jsem toužila všem vyhovět. Myslela jsem, že když budu taková, jakou si mě lidé přejí mít, když budu říkat, co chtějí slyšet, přijmou mě mezi sebe“ (citace z knihy, str. 65-66).
Dívka by raději vůbec neexistovala. Nechce být nikomu na obtíž, a to zejména vlastní rodině! Bože, co je to za dětství, když se musí mít dítě neustále na pozoru – co řekne, co udělá a nejlepší kamarádkou je jí imaginární holčička? A hlavně, co si s sebou odnese do dospělého života?
„Bolest možná jednoho dne odezní, ale vzpomínku na ni nevymažete nikdy.“
– citace z knihy, str. 141 –
Mistrovské dílko. Děkuji za něj. Ač pro citlivé duše je to dost drastické čtení.
Více z LaCultury...
27. května, 2025 Čas vos
Spisovatelka Alena Mornštajnová je známá svými knihami o lidech a jejich osudech. Svým psaním si získala tisíce nadšených čtenářů a já patřím mezi ně. Na novinku Čas vos jsem se moc […]
3. května, 2023 Les v domě Autorku Alenu Mornštajnovou všichni známe a víme, že píše skvělé romány opírající se o společenskou problematiku, psychologii či nevyřešenou minulost. Její nejnovější kniha s názvem Les v […]
3. května, 2021 Jak by vypadal náš život, kdyby byla revoluce v roce 1989 tvrdě potlačena? Revoluce v listopadu 1989 byla tvrdě potlačena. Ti, co vyjádřili nesouhlas s režimem, za to tvrdě zaplatili. Marie zvaná Maja pronesla několik slov o svobodě. Za tento zločin skončila na […]
1. března, 2026 Černý kos
„Tu největší temnotu tvořili lidé sami. Nikdo jiný.“ – citace z knihy, str. 322 –
Naprosto famózně sepsaný český thriller "Český kos" z let osmdesátých, kdy se pátrá po […]
24. ledna, 2026 Co se ukrývá venku za zdmi přepychového paláce?
Na planetě Aššna stojí palác velký jako svět, plný přepychu a drahokamů. Přejít jej napříč trvá celý den. Venku za jeho vysokými zdmi nejspíš číhá smrt. Zatím se odtamtud nikdo […]
21. ledna, 2026 Série Klub divných dětí
Petra Soukupová patří zcela právem mezi nejuznávanější současné české autorky. Umí napsat jak skvělý román pro dospělého čtenáře, tak pro děti a dospívající. A co je nejlepší, její díla […]
17. ledna, 2026 Duch Pankráce
„Smrt není nakažlivá, smíření a klid boží ano. Mrtví neškodí. To živých je třeba se střežit.“ – citace z knihy, str. 20 –
Už při čtení samotného úvodního slova nového románu Petry […]
14. listopadu, 2025 Půjčené kopce
Někdy je velice těžké popsat dojmy, které ve vás po přečtení určité knihy zůstanou. Přesně toto je případ dobrodružného románu „Půjčené kopce“, prozaické prvotiny britského autora Scotta […]
5. listopadu, 2025 Konec přátelství, vina a chronická bolest. Jaká je novinka Jakuba Stanjury?
Když vypravěčka románu dorazí do bytu své nejlepší přítelkyně a najde na zemi kaluže krve, zachová se úplně jinak, než byste očekávali. Místo toho, aby tento nález nahlásila, odejde a […]
19. října, 2025 Nikdo není sám
Měli jste někdy při čtení pocit, že autor musel snad sedět u vás v obýváku a psát příběh o vaší rodině? Ne? Tak doporučuji přečíst knihu Nikdo není sám od Petry Soukupové
Veronika je […]
19. září, 2025 Síla větru 17
Autorčina první kniha 22 bazénů se mi líbila natolik, že jsem si u Nakladatelství Host vybrala k recenzi i druhou knihu, která je volným pokračováním a jmenuje se Síla větru 17. Autorka […]
11. září, 2025 22 bazénů
Román o sesterské lásce a boji s alkoholem jejich matky napsala Caroline Wahlová. Knihu jsem si vybrala u Nakladatelství Host k recenzi. Moc děkuji, že jsem si ji v rámci spolupráce mohla […]
