Kde zpívají raci

„Zoufalý, osamocený a do kouta zahnaný člověk se vždy upírá k základním instinktům, jejichž hlavním cílem je přežít.“
– citace z kniha, str. 11 –

Román „Kde zpívají raci“, který vydalo nakladatelství Jota, vypráví o rodině žijící v bažinách v polorozpadlé chatrči bez přívodu elektřiny a pitné vody u pobřeží Severní Karolíny. Otec je bývalý voják, alkoholik a násilník. Matka si jeho bouřivé výlevy nechává dlouho líbit, avšak jednoho dne opouští nejen tyranského manžela, ale i svých pět dětí a odchází pryč, neznámo kam, bez rozloučení, bez slůvka vysvětlení. Počínání otce je natolik nevyzpytatelné, že v jeho domácnosti nedlouho na to zůstává už jen nejmladší šestiletá dcera Kya.

Tajuplnost, detailní popisy charakteristik osob, ale i opravdu důmyslné líčení přírodních krás tohoto nehostinného místa plného lagun a mokřin, to vše vnáší do příběhu mladinké Kyi neopakovatelnou atmosféru.

Čtenáři se nabízí dvě dějové linky. V jedné prožíváme strasti přežívání Kyi a její postupné dospívání v nezáviděníhodné roli „vlčího dítěte“, v té druhé se společně s kriminalisty ponoříme do vyšetřování vraždy oblíbeného místního playboye. A právě zde je na čtenáře vyvíjen těžký nátlak – odsouzená z jeho vraždy je právě Kya, kterou si však během předchozího čtení naprosto oblíbíte a nevěříte, že by něčeho takového byla schopna.

Další informace o knize a ukázku k přečtení naleznete na webu nakladatelství Jota – zde.

Stigmata, opovržení, předsudky – to jsou hlavní prvky, které jsou v příběhu hojně využívány a při hlubším zamyšlení je pro mne stále neprosto nepochopitelné, že i v moderním světě, v moderní společnosti se naleznou lidé stojící si pevně za těmito přeludy minulé doby. Naštěstí se i mezi nimi naleznou výjimky, a právě ony Kye ukážou, že láska, ať už mateřská či milenecká, umí i hory přenášet.

 „Správný muž se pozná tak, že pláče beze studu a udělá všechno, co může, aby ochránil ženu.“
– citace z knihy, str. 48 –

K přečtení knihy jsem se dostala dva roky od jejího vydání, tedy v době, kdy byl na její motivy zfilmován příběh v hlavní roli s Daisy Edgar-Jones a vydán dotisk. Na opěvovanou chválu jsem narážela snad ve všech čtenářských skupinách, přesvědčilo mne i vysoké hodnocení na databázi knih. Nicméně, osobně jsem v hodnocení knihy malinko zdrženlivější. Ano, příběh to byl krásný, ano, příběh to byl dojemný, ale žádné terno u mne kniha rozhodně nevyvolala. Byla to příjemná pohádka pro dospělé. Neříkám, že tím ztrácí příběh na hodnotě, to vůbec ne. Ba naopak, někdy mám pocit, že dospělí potřebují slyšet pohádky s dobrým koncem mnohem více než děti. Ale ten pomyslný „wow“ efekt se u mne nekonal, proto jsem malinko zklamaná. Ale opravdu jen malinko 😊. Však rozporuplné přijetí u čtenářské obce je údělem většiny bestsellerů.

Denisa Šimíčková