Unesená

Někdy by tvrdší výchovnou ruku potřebovali všechny dnešní děti a puberťáci, protože některé jejich excesy jsou už opravdu přes čáru. Avšak, jak zní známé pravidlo – všeho s mírou.

V naprosto nezvladatelné situaci se ocitli rodiče patnáctileté Elizabeth, kteří už toho mají právě tak po krk. Dcera jim přerostla před hlavu, trpí silnými výbuchy agrese, vztek je její nejbližší přítel, rodiče vesměs ignoruje, dělá si, co chce, ač je výbornou sportovkyní a jako žačka ve škole exceluje. Nic naplat, komu není rady, tomu není pomoci.

Na druhou stranu mi bylo Eli místy dost líto. Jako puberťačka si dost často kladla otázky, zda její existence má vůbec nějaký smysl. Už to jasně dokazuje, že ve svém okolí neměla toho správného člověka, kterému by se mohla svěřit, který by jí podal pomocnou ruku. Rodiče, sourozenci i kamarádi v této roli totálně selhali. A tak co si počít se vzpurným dítětem, které nešlape jako hodinky?

Elizabeth se tak spolu s dalšími jí podobnými ocitá na terapeutickém táboře v divočině uprostřed apalačských lesů. Samozřejmě proti své vůli. V drsném prostředí prožije několik měsíců. Poměrně důležité je zmínit, že v táboře pro neposlušné sem tam docházelo k tragickým neštěstím. Avšak i tato zkušenost se zdá být pro rodiče Eli málo a snad ještě horší zážitky ji čekají ve zcela uzavřené psychoterapeutické internátní školy Carlbrook, do které je následně umístěna. Co se tady dělo, bylo už i nad moje chápání a být rodičem, dceru okamžitě stáhnu zpět domů. Jenže kontakt s rodinou, i tou nejbližší, byl striktně zakázaný. Co se odehrává za vysokými branami školy je pro okolí skryto. „Učitelé“ moc dobře ví proč. Ony totiž praktiky zde užívané připomínají spíše sektářské spolky. Metody jsou v lepším případě ponižující, v horším až destruktivní.

Jak vysoce tento traumatizující zážitek Elizabeth poznamená? Bude vůbec schopna pozdějšího normálního života? Podívá se ještě někdy svým rodičům do očí? Budou rodiče prosit za odpuštění? A bude jim moct dcera někdy opravdu odpustit potupné zkušenosti, jež ji totálně připravily o pozitivní pohled na svět?

Tohle se opravdu stalo! Na světě se najdou rodiče, kteří své dítě nechají unést a měsíce, ba roky o něj nejeví prakticky žádný zájem a čekají, až se jejích broučínek vzpamatuje. Jenže vzpamatovat se má na místě, které k tomu neposkytuje pražádné podpůrné prostředky, vlastně je tomu zcela naopak. Psychika mladého člověka je zlomena a sebedůvěra se vypaří jako pára nad hrncem.

Naprosto dechberoucí thriller inspirovaný skutečnými událostmi. To je „Unesená“, kterou vydalo nakladatelství Mladá fronta. Když si člověk uvědomí, že se tohle opravdu stalo, tak se mu musí z popisovaného udělat zle.

Za recenzní výtisk děkuji Albatrostmedia.cz.

Denisa Šimíčková