Mijamoto Musaši: dva meče

„Lidský život trvá jen padesát let.
V porovnání s věčností je to jen pouhý sen.
Existuje snad někdo, kdo se zrodil a unikl smrti?
Nebyla by škoda, kdybychom z tohoto poznání nenačerpali zárodek osvícení?“
– citace z knihy, str. 64 –

V druhém díle deníkového románu „Mijamoto Musaši: dva meče“ se mísí zápisky excelentního šermíře Mijamota Musašiho s historickými událostmi tak, aby si mohl čtenář co nejlépe uvědomit dějinný kontext doby, do které se Musaši narodil a kterou žil. Zejména politické pozadí vládnoucích a nepřátelských stran v japonské historii jsou jedny z nejsložitějších k pochopení. A přiznám se, že všechny ty klany a rody se mi v této knize slévaly jeden přes druhý a brzy jsem v nich měla maličko chaos.

V druhém díle se již starý Musaši vydává do provincie Ečizen na návštěvu poustevníka Tósaie. Jde se mu těžce, přesto koná tuto pouť s nadšením. Je to místo, kde se kdysi uchýlil po rozhodující bitvě (kterou končí první díl série), aby našel odpovědi na nezodpovězené otázky, útočiště a smysl další existence po ztrátě těch nejmilovanějších. Doputuje k horskému asketovi, mudrci a mistrovi Tósaiovi, který žije na dosti nehostinném a odlehlém místě – v jeskyni ve Žluté hoře, kde se věnuje duchovním cvičením a přípravě byliny pro potřebné, od nichž na oplátku získává potraviny.

„Komu by se mohl ztratit ten, který nikoho blízkého nemá?“
– citace z knihy, str. 11 –

Musaši vnímá proměnu světa, do Japonska míří první nevítaní hosté z barbarských zemí, kteří používají děla, kanóny, muškety, které Japonci dosud neznali. Právě nové zbraně mění pohled i na dosud velmi uctívané válečnické rody samurajů. Ani oni totiž nejsou sto těmto zbraním čelit pouhým uměním meče. Končí jejích slavná éra? „K čemu je sebevětší odvaha válečníka, pokud ho roztrhá výstřel nepřítele na vzdálenost, ze které není ani vidět?“ (cit. str. 32) 

Musaši čelí dalšímu útokům nepřátel a nechutným uzurpátorům, umně, sám překvapen štěstěnu, která ho provází. Tentokrát se boje dějí převážně v lesích, z kterých měl Musaši odmalička strach. Japonci věří, že v lesích žijí strašidelné a tajemné bytosti. Jednou z nich je liška kicune, mistryně v klamu, magii i proměně podob. Musí se tedy poprat nejen s mrzkými útočníky, ale i vnitřním strachem z neznámého.

V závěru knihy se Musaši svěřuje, že svých skutků v prožitém životě nelituje a nebojí se ani blížícího se splynutí s nekonečnem. Ono smíření s vlastním životním posláním je na sklonku života tím vůbec nejdůležitějším.

Na konci knihy čtenář nalezne slovníček tematických pojmů, na které během čtení narazil. Užitečným je také kalendář období japonských dějin, ve kterých existoval samurajský stav (tedy od roku 794 do roku 1912).

Celá kniha je opět doplněna o nádherné ilustrace Jiřího Straky.

Druhý díl této neuvěřitelné série vydalo v roce 2026 nakladatelství Epocha, kterému děkují za poskytnutí recenzního výtisku.

Denisa Šimíčková