Cloudy, konspirace a optické kabely

Temné zítřky Jamese Bridla jsou dalším střípkem do mozaiky futurologické literatury, s níž se s příchodem Harariho Homo Deus doslova roztrhl pytel. Jako umělec si však Bridle nemusí dělat těžkosti s vědeckou platností (byť v každé kapitole poctivě cituje a odkazuje) a spíše než antropologická studie je jeho kniha víceméně sbírkou radikálních esejů, protkaných zajímavými metaforami.

Ústřední myšlenka textu, kterou předestírá již na začátku knihy, je představa současného světa jako digitálního cloudu, který je sice nezbytný pro naši každodenní práci, ale zároveň drtivá většina lidí netuší, s čím má tu čest. Při psaní seminární práce v google dokumentu či ukládání videa na Youtube si totiž málokdo uvědomí tu skrytou infrastrukturu plnou kabelových svazků, soustav serverů a podzemních datových uložišť. Spolu s nevědomostí si s sebou ale do nejisté budoucnosti neseme také technooptimismus a víru v to, že vše dokážeme spočítat. A tím zabráníme násilí, chudobě a krizím. Opak je ovšem pravdou, protože s nástupem digitalizovaného věku přišla doba dezinformací a postfaktičnosti. Voliči Donalda Trumpa houfně věří v sebešílenější konspiraci, protože konspirátorem je sám Donald Trump. A jeho twitterový účet může být v době celosvětového sesíťování zbraní hromadného ničení. Ohledně obav z technologií v rukou elit nemusíme pro příklad chodit daleko:

„V roce 2005, osm let před Snowdenovými odhaleními, vypátraly New York Times, že v dozvucích 11. září prezident George W. Bush udělil NSA rozsáhlé tajné pravomoci ke špehování amerických telekomunikací bez nutnosti soudního povolení. Článek odhalil existenci projektu, označeného krycím jménem Stellar Wind, na sestavení obrovské komunikační databáze amerických občanů, včetně e-mailové korespondence, telefonních hovorů, finančních transakcí a aktivit na internetu.“

Na jednotlivých kapitolách pak autor dokládá, že nejistá budoucnosti se týká nejen technologií a bezpečnosti, ale i třeba klimatu. Jako příklad klimatické války Bridle zmiňuje syrský konflikt, který začal mimo jiné tím, že Bašár Asad z důvodu sucha přerozdělil zbytky vodních zdrojů mezi své přívržence. Na jistý strop naráží také obchodování s virtuálním kapitálem. Bankovní operace na akciové burze je stále více v rukou specifických aplikací, které dokážou reagovat v řádu milisekund. Bridle o tom píše následující:

„V letech 2009 – 2010 utratila jistá firma tři sta milionů amerických dolarů za výstavbu soukromého optického vedení mezi chicagskou burzou CME a newjerseyským Carteretem, sídlem burzy NASDAQ. Uzavírali silnice, hloubili výkopy, provrtávali se horami a všechno to prováděli potají, aby jejich plán neodhalila konkurence. Zkrácením fyzické vzdálenosti mezi oběma lokalitami snížila firma Spread Networks čas nutný k průchodu zprávy mezi jejich datovými centry ze sedmnácti na třináct milisekund, což přineslo úsporu asi pětasedmdesáti milionů dolarů za milisekundu.“

Ač kniha vyznívá dystopicky, optimismus autora neopouští. Věří, že řešením je pochopení systému, jakým technologie fungují. Vzhledem k extrémní složitosti současného světa to však není příliš pravděpodobné.

Filip Šimeček

Aktivista, publicista, pedagog, herec, včelař. Brainstorming mi nikdy moc nešel:)