„Dej mi sílu, abych mohla změnit co můžu. Trpělivost, abych dokázala přijmout to, co změnit nemůžu. A moudrost, abych to od sebe dokázala rozeznat.“
– citace z knihy, str. 110 –
Závěrečný díl naprosto fascinující švédské trilogie o Janě Kippové nese název „Návrat domů“. Na pokračování série, kterou u nás vydalo nakladatelství Kniha Zlín v edici Thrill, jsem čekala jako na smilování, protože příběh Jany a jejího bratra mi nedal spát.
První i druhý díl mě totálně odrovnal. Třetí mě pak už jen sroloval do kuličky. Ta deprimující atmosféra, prostoupená celým románem, je nejen nakažlivá, ale pohltí vás tak, že, ač vám čtené nedělá dobře, stejně musíte pokračovat, protože doufáte v konečně laskavější rozuzlení.
U celé série musí čtenář počítat s absencí interpunkce, spojení více slov do jednoho, i tím, že se vlastní jména a názvy píši s počátečními malými písmeny, a přímá řeč není uvozená. Ač jsem na tyto záležitosti většinou pintlich, talentované švédské autorce to nejen že odpouštím, ale připouštím, že to příběhu dodává naprosto jiný rozměr. Orientace v textu však může být menším oříškem, ale dá se na to poměrně rychle zvyknout, jelikož spád děje je nebývale turbulentní.
Po tragické smrti bratra padá na Janu jedna pohroma za druhou. Vyrovnává se s nepříznivou přítomností, ale i s bolestnou minulostí. Čtenář zůstává v totálním úžasu a šoku z toho, co stránku po stránce následuje.
Je zbytečné cokoliv dalšího prozrazovat, jelikož by tím potencionální čtenář přišel o samotné gró příběhu. Za sebe můžu jen říci, že takové uzavření trilogie jsem ani v nejmenším neočekávala. Musela jsem ho joooo pořádně rozdýchat. Celou sérii doporučuji nečíst, pokud máte špatnou či truchlivou náladu. Na tuto dávku extrémní melancholie je potřeba se psychicky připravit.
Švédská autorka Karin Smirnoff má jedinečný dar podat příběh naprosto autentickou formou. Bylo to náročné čtení, a to ne pro tu zvláštní formu textu, kterou je román napsán, ale pro obsah, který je skličující a deprimující, avšak zároveň plný zoufalé naděje v budoucí dobro, a hlavně smíření se sebou samou, o které Jana nepřestává usilovat.
Příběh Jany Kippové je excelentní, skvěle napsaný, procítěný, surový, bolavý, truchlivý.
Za recenzní výtisk děkuji Albatrosmedia.cz.
Více z LaCultury...
24. února, 2024 Můj bratr Nejdříve bych chtěla moc poděkovat společnosti Albatros Media za poskytnutí této knihy k recenzi.
Karin Smirnoff je pro mě neznámá autorka a anotace knihy Můj bratr mě zaujala natolik, […]
28. srpna, 2026 Smrt je vždycky osamělá
Ray Bradbury patří mezi již klasické americké autory žánrů science fiction a hororu. Jeho dílo „451 stupňů Fahrenheita“ jsem četla na střední škola jako povinnou četbu a přesně si […]
21. srpna, 2026 Sedmá slza
Víte co mám na knihách ráda? Když se něco dozvím a naučím. Oslovila mě spisovatelka Pavla Garwoodová s nabídkou přečtení jejího debutového románu s názvem Sedmá slza. Pavla mi napsala […]
15. srpna, 2026 Sedmá slza
„Chtěla bych být voda. Jen si tak teče, vyhýbá se kamenům, ale když přeteče, všechno smete.“ – citace z knihy, str. 78
Debutový román české autorky Pavly Garwoodové „Sedmá slza“ je […]
12. dubna, 2026 Nesprávná sestra
Představte si, že žijete v celku obyčejný život na běžném anglickém venkově. Vychováváte roztomilá dvojčátka po boku pracujícího a pozorného manžela. Sice nemáte peníze na rozhazování, […]
12. ledna, 2026 Zpěv tichých dní
K románu „Zpěv tichých dní“ jsem se dostala vlastně náhodou. Účastnila jsem se dvojbesedy s autorkami Miriam Blahovou a Marcelou Bramborovou, kde obě představovaly svou tvorbu. Marcelka […]
20. února, 2025 Na marších
Nový román z produkce nakladatelství Kniha Zlín nesoucí název „Na marších“ české autorky Jarky Kubsové, žijící dlouhodobě v Německu, je přesně ten druh románu, o kterém by se […]
1. listopadu, 2024 Naše matka
Pokračování švédské trilogie o Jane Kippové nese název „Naše matka“. Čtenář se opět musí připravit na absenci interpunkce, že se jména píši s malými počátečními písmeny a přímá řeč, které […]
16. března, 2024 Švédské rodinné drama Můj bratr Upřímně bych byla dost vytočená, kdybych začala knihu číst bez toho, aniž bych věděla, že budou v textu chybět čárky, jména se budou psát malými písmeny na začátku a přímá řeč, které je v […]
14. srpna, 2026 Nemilovaná: z deníku sedmnáctileté Perly Sch.
„Lustigovy povídky jsou vesměs studiem o tom, jak mezní situace dokáže v člověku, poníženému až na nejzazší mez, vyburcovat obrovskou sílu k aktivnímu činu, který dává lidskému životu […]
13. srpna, 2026 V příštím životě
S románem Moniky Bittnerové „V příští životě“ jsem se přenesla o dvacet pět let nazpět, do pubertálních let, na střední školu. Zavzpomínala na strašáka jménem maturita a snad ještě […]
29. července, 2026 Trojlístek
„Kdyby svět vedly ženy, byl by čistý, zdravý, a hlavně bez násilí. To znamená žádné války. Však které matky by posílaly své syny na smrt?“ – citace z knihy, str. 36 –
Kdysi nerozlučné […]
