Hlavní hrdinkou románu „Děj se vůle boží“ oblíbeného francouzského autora Jean-Michela Guenassia je houževnatá, sebevědomá a rozhodná Arlène.
Arlène tráví volný čas se svými třemi kamarády, ale víceméně ji najdete hlavně v knížkách, pohrouženou do vlastních myšlenek. Je odhodlaná překračovat tehdejší společenské konvence, které tolik dbaly na třídní původ, náboženství, ale i rozdělení rolí podle pohlaví. Přece se nesluší, aby dívka toužila po tom se vzdělávat, stát se inženýrkou a věnovat se atomové energii! Jak neslýchané! Jak troufalé! Já těmto ženám – průkopnicím – velice děkuji. Kdoví, kde by se dnes, bez jejich odhodlání, něžné pohlaví nacházelo.
V počátku vyprávění se ocitáme ve Francii v meziválečném období, které přálo novým začátkům. Evropa se vzpamatovávala z otřesů Velké války, aby se za pár let její opětovně zbudované základy otřásly v ještě krvavější vřavě. Byla to právě válka, která umožnila rozvoj mnoho pokrokům ve vědě a technologiích, a byla to zase válka, která dala mnoha ženám možnost ukázat, co v nich je! Důvod byl prostý – mužů bylo potřeba na frontě…
Ač je Arlène svému snu plně oddána, je to přeci jen mladá a pohledná slečna. Proto se ani jí láska nevyhýbá. Jen průběh opětování citů je během nelehkých válečných let víceméně problematický. Válka lásce nepřeje, a jak se přesvědčíme, nepřeje ani přátelstvím z dětských let. Člověk se vlivem věku a doby vyvíjí, dospívá a utváří si vlastní svět, který se názorově nemusí shodovat s tím naším. Díky nedorozuměním mnohdy dochází k nepěkným kotrmelcům, které pak často vedou k rozklížení i těch nejpevnějších přátelství a spojenectví. A tak společně s Arlène nezažíváme pouze chvíle plné naděje a nebývalých úspěchů, ale i ty, které jsou protkány nepochopením, zradou i strašlivou bolestí.
Děj se vůle boží
Román však pokračuje dále a seznamuje nás s vývojem poválečné společnosti v padesátých a šedesátých letech. I v této době musí žena prahnoucí po vědomostech a uznání tvrdě bojovat proti zažitému patriarchátu. Neustále musí zápasit s nesmyslnými předsudky a všem okolo dokazovat svůj intelekt a důvtip. Arlène nakonec všem vezme vítr z plachet.
Styl vyprávění autora se mi velice zamlouval. Byl osvěžující, poklidný, ač se na stránkách odehrávala životní dramata na pozadí rozbouřených světových dějin.
11. srpna, 2025 Morové noci
Turecký spisovatel Orhan Pamuk získal v roce 2006 Nobelovu cenu za literaturu. Když u nakladatelství Argo vyšlo nové vydání jeho rozsáhlého, téměř sedmi set stránkového románu „Morové […]
30. července, 2025 Himmlerova porodnice
Dá se zaprodat duše, vlast i čest za kus žvance?
Renée se ocitá v nacistickém ženském domě Heim Hochland nacházejícím se na venkovské sídle v Steinhöringu, který leží ve středním […]
24. května, 2025 Jako po drátku
Příběh románu českého autora Ondřeje Šance z produkce nakladatelství Argo nesoucí název „Jako po drátku“ se odvíjí hned ve dvou časových rovinách a je vyprávěn z pohledu tří osob – […]
15. prosince, 2024 Ada
„Před vlastními kořeny a historií neutečeme.“ – citace z knihy, str. 258
Podobná díla mi vždy připomínají, jak více jsem se měla snažit, dokud byl čas, od svých prarodičů a […]
16. srpna, 2024 Život na pavoučím vlákně
Prozatím jakýkoli román z pera české spisovatelky Anny Strnadové mi vyrazil dech. Nejinak je to i v případě nového historického díla s názvem „Život na pavoučím vlákně“, jež v roce 2024 […]
14. června, 2024 Zvon v jezeře „Dřina se snáší lépe než zármutek.“
– citace z knihy, str. 13 –
Děvčátka pokřtěná jako Halfrid a Gunhild se narodila od boku dolů srostlá. Nikomu však nebyly přítěží, na rodné usedlosti […]
14. května, 2024 Osmanská banka Poutavý historický román „Osmanská banka“ arménského autora Alexandra Topčjana vyšel již v roce 2008. Českého vydání se mu dostává až dnes díky nakladatelství Argo a rozhodně stojí za […]
10. října, 2023 V zapomnění „Revoluce nepřináší rovnost. Ženy jsou neviditelné vždycky.“
– citace z knihy, str. 171 –
Přiznávám, že od puberty jsem přečetla opravdu dlouhou řádku beletristických knih, románů […]
4. září, 2023 Volyňská rapsodie Už samotný „rozjezd“ nového románu „Volyňská rapsodie“ známé české autorky Anny Strnadové byl nesmírně bolavý a strach, co mě čeká dále, se neustále stupňoval. O to víc, co jsem shlédla […]
28. prosince, 2022 Rozpůlený dům "Člověk by neměl svoje štěstí stavět na neštěstí druhých."- citace z knihy, str. 267 -
V úvodu samotného tzv. "famílienrománu" je nám přiblížen zapeklitý romantický mnohoúhelník mezi […]
12. ledna, 2026 Zpěv tichých dní
K románu „Zpěv tichých dní“ jsem se dostala vlastně náhodou. Účastnila jsem se dvojbesedy s autorkami Miriam Blahovou a Marcelou Bramborovou, kde obě představovaly svou tvorbu. Marcelka […]