Nic nového pod sluncem

Prostitutka, novinářka, inspektor, jeho žena a barokní obraz

Spojovacím elementem Seghersových detektivek je hlavní hrdina – komisař Robert Marthaler. Ve Spisu Rosenherzové se ovšem objevuje až po zevrubném nastínění komplikované historie vyšetřování vraždy luxusní prostitutky. Na začátku jsou vlastně vraždy dvě: nejprve byla zabita slečna Nitribittová a o devět let později byla ubodána Karin Rosenherzová. Brutální čin nemá pochopitelný motiv, není ani jisté, zda souvisí s předchozí vraždou. Vzhledem k bohaté a mocné klientele oběti má navíc událost velmi citlivé politické pozadí. Není proto velkým překvapením, že přes horlivost státního zástupce zůstal případ ve své době (1966) nedořešen.

Hlavní děj se ovšem odehrává v současném Frankfurtu nad Mohanem. Robert Marthaler vstupuje na scénu spolu se svou ženou Terezou, která je posléze obětí loupežného přepadení, při němž je odcizen vzácný obraz Rajská zahrádka od neznámého malíře. Marthaler je i přes osobní zainteresovanost (nebo právě pro ni) odhodlán vyšetřovat okolnosti případu na vlastní pěst a pomoci tak svým kolegům. Postupně vychází najevo podivné spojitosti dávno odloženého případu vraždy Rosenherzové a rozsáhlé kriminální sítě specializované na loupeže uměleckých předmětů. V momentě, kdy do příběhu vstoupí druhá hlavní „vyšetřující“ postava – mladá, ale schopná studentka žurnalistiky Anna Buchwaldová, jež na případu Karin Rozenherzové postavila svoji školní reportáž, příběh nabírá obrátek a styčné body jednotlivých linií se pomalu vynořují na světlo.

Voda patří rybám a vzduch ptákům

Jan Seghers, respektive Matthias Altenburg, je uznávaný spisovatel, esejista a kritik, jenž se rozhodl zahrnout do svého portfolia též psaní žánrové literatury. Vytvořil si k tomu pseudonym, který se prý odkazuje na německého cyklistu Jana Ullricha, vítěze Tour de France 1997, a na levicově orientovanou intelektuálku, spisovatelku Annu Seghersovou. Ve svých krimi prózách se snaží dosíci užšího kontaktu s životní každodenností, kteroužto tvorbu označuje jako „společenské romány“. Široký proud beletrie rozlišuje do dvou směrů. Směr k umění je vlastní avantgardě, která usiluje o boření kodifikovaných struktur a vytváření nových forem. Směr opačný vede ke spisovatelskému řemeslu, které tyto prověřené a ustálené struktury využívá (viz např. biografii na stránkách Goethe institutu).

S výše uvedeným tvrzením není třeba polemizovat, neboť přes značné zjednodušení může být do jisté míry užitečné. Tato diference navíc slouží jako jednoduchý a odpovídající klíč k autorově žánrové tvorbě. Jan Seghers nejspíše přesně ví, jakými prostředky má zapůsobit na cílového čtenáře. Román Spis Rosenherzová je napsaný jednoduchým, přímočarým a čtivým stylem, přičemž obsahuje množství konstrukčních prvků, které jsou v moderním thrilleru či kriminálce velice oblíbené. Obvyklých žánrových prostředků však využívá právě „jen řemeslným“ způsobem, takže ve výsledku nepřináší vůbec nic nového. Vytváří pouze další variaci na známá témata zpracovanou známými prostředky. Žánr je u Jana Segherse nivelizován do jeho průměrné podoby.

Prostřední cesty

Jistou autentičnost příběhu přináší fakt, že je z velké míry inspirován skutečnými událostmi: popisované vraždy se v daných letech skutečně staly. Kniha se tím brání pádu do nepůvodní schematičnosti. Úsporný popisný styl působí upřímně a dává čtenáři pocit, že nahlíží do policejních spisů, což naznačuje už sám název. Kromě rešerší historických detektivních případů a jejich okolností autor navíc staví na geografických znalostech a detailním obeznámení s místními poměry. Kromě organizovaného zločinu Seghers s oblibou pranýřuje také nešvary německých bulvárních médií.

Text tedy zpočátku působí poměrně slibně. Odtažité vykreslení historie titulárního případu v první části knihy se něčím podobá románu Chladnokrevně Trumana Capota. Postupné rozčarování přichází až po nástupu hlavních hrdinů a trpký pocit z celkové průměrnosti na konci vyprávění ještě vzroste. Schéma vyšetřování je vystavěné na jednoduchém vzorci: policistu ve středním věku skvěle doplňuje mladá a schopná reportérka. Muž má zkušenosti a praxi, ale je prchlivý a chybí mu nadhled; předčasně vyspělá dívka je inteligentní a patřičně drzá, ale kvůli horlivosti seká řadu chyb. Marthaler je zosobněním průměrného kladného mužského hrdiny: je průbojný, čestný, věrný, přiměřeně žárlivý a poměrně schopný. Anna Buchwaldová pak ztělesňuje pop-kulturní adaptaci feminismu: je spíše zajímavá než hezká, plnoštíhlá, ale fyzicky zdatná, zvědavá a chytrá. Akční dvojice je typicky genderově vyvážená a ve svém celku až děsivě prostřední. Nijak výrazné nejsou ani následné více či méně předvídatelné peripetie, na jejichž klidných vodách s občasnou peřejí příběh dosáhne nezbytného rozuzlení. Šeď bohužel většinou nerozbíjí ani „přidané“ detaily, které snad mají povzbudit dojem opravdovosti. Jako příklad lze uvést podivně jalovou scénu náhodného setkání se skutečnou hudební kapelou team korap (product placement?). Hrdina si spolu se čtenářem užije text jednoho songu, nechá jej zlehka vnitřně zarezonovat, a jde si po svém.

Schimanski

Problematická zůstává role zmiňovaného cílového čtenáře. Seghersův román může svým celkovým vyzněním evokovat německé televizní detektivní seriály. Spis Rosenherzová by klidně mohl tvořit jednu z jejich epizod. Nabízí se srovnání s jiným současným německy píšícím autorem detektivek, jenž u nás vychází ve stejné řadě téhož nakladatelství. Zatímco romány Sladkost života (Host, 2010) a Dům s matracemi (Host, 2012) rakouského dětského psychiatra Pauluse Hochgatterera posouvají žánr na hranu a boří tak jeho konvence, příspěvek Jana Segherse pouze upevňuje jeho střední hodnotu. Pozitivní zprávou v každém případě je, že edice Detektivní román vydavatelského domu Host nabízí široké spektrum různorodých zážitků při „čtení pod lampou“.

Název: Spis Rosenherzová
Autor: Jan Seghers
Počet stran: 394
Cena: 299 Kč
Vydal: Host, 2011

Marek Jančík