Upírský thriller Isabel míří do kin

Tajemná Ostrava ve filmu

I když tvůrci filmu při natáčení spotřebovali na dvacet litrů umělé krve, označení klasického krváku, odmítají. „Isabel není žádný upírský horor, i když se to na první pohled může zdát. Pozorný divák to ale určitě pochopí, jak to s těmi upíry v našem příběhu vlastně je,“ vysvětluje producent a spolurežisér Lukáš Melník. Film se převážně natáčel v ostravských interiérech i ulicích, štáb ale také zamířil také podzemí. Ostravané určitě poznají ve filmu pub U zrzavé Mary, který zde figuruje jako brána do podsvětí. „Natáčeli jsme v jeskyni i v osamoceném větrném mlýnu na poli bez přívodu elektřiny. Poslední dny natáčení teplota hodně klesla a museli jsme zatnout zuby,“ vzpomíná Melník, který je hercem Divadla Petra Bezruče. Snímek Isabel je přitom jeho prvním filmovým počinem.

Zahrál si Nohavica i Ruda z Ostravy

„Jelikož jsou v Ostravě unikátní divadelní vztahy, kde se téměř každý s každým zná, spolupracuje a přátelí, hned jsme věděli, koho do jaké role obsadit,“ přibližuje Melník. Na psychothrilleru se přitom podíleli herci ze všech ostravských divadelních scén. Kromě Lorencové si ve snímku zahrál také František Strnad, Sylvie Krupanská, Zuzana Truplová, Alena Sasínová-Polarczyk, Tereza Dočkalová, Norbert Lichý a další. Roli Morela ztvárnil sám Melník, který poprvé v životě pracoval na obou stranách kamer. Diváci uvidí také ostravské ikony, jakou je Jarek Nohavica nebo Michal Kovalčík, známý jako Ruda z Ostravy. „Nohavicu známe přes divadlo a oslovili jsme ho, protože jsme potřebovali obsadit známou osobnost, která by zahrála sama sebe,“ vysvětluje Melník s tím, že rozhodně nešlo o samoúčelně obsazenou postavu. Herci přijali nabídku účinkování ve filmu s nadšením a bez honoráře.

Nejtěžší, s čím se tvůrci filmu museli poprat, byl to nedostatek financí. „Hodně známých mě odrazovalo, že nevím, do čeho jdu. Že je to v těchto podmínkách na Česko velký hazard. Ale povedlo se nám to,“ říká Lukáš Melník. Některé situace byly díky nízkému rozpočtu těžké a musely se řešit operativně. Tvůrci tak museli vsadit na nejistotu a podpořit film z vlastní kapsy. „Bylo to desetkrát náročnější než divadlo. Neměli jsme asistenty, a tak jsme si vše dělali sami. Jdeme hlavou proti zdi a zuby nehty jsme to dotlačili až do konce,“ přiznává spolurežisér Isabel Marcel Škrkoň a dodává, že pouhé třítýdenní natáčení s vypůjčenou technikou a velkou svépomocí bylo dost hektické.  Nyní už jen záleží na divácích, jak film přijmou.

Autorka: Vilemína Ondrušová

Redakce