Román přináší příběh matky a dcery, Kláry a Hany, jež žijí samy na samotě na okraji lesů ve stavení, které bylo kdysi obýváno bohatým stavitelem nedaleko stojícího hradu Bouzov. Obě ženy jsou porodními bábami, hojně využívané nejen obyčejnými rodičkami široko daleko, ale i zazobanými německými paničkami. Právě v průběhu druhé světové války je jejich poslání nejnáročnější. Nejen proto, že se děti rodí i po zákazu vycházení, ale zejména proto, že mají ženy dobré srdce a sem tam u sebe ukrývají člena partyzánů. Tento fakt by sám o sobě stačil, aby obě skončily na šibenici.
Kromě toho se kolem hájovny vznáší opar tajemna, díky němuž mají o obydlí nebývalý zájem nejrůznější existence. I samotné gestapo se tu jednoho dne objeví. Co ženám hrozí? A co zde všichni hledají?
Obě ženy mi byly velmi sympatické. Klára si stála vždy za svým, nápomocná druhým a Hana byla roztomilá svou naivitou ve jménu lásky. Okouzlovalo mne také silné pouto mezi nimi. Přínosným byl rovněž vhled do partyzánského světa tamní buňky. Ač je děj fiktivní, nechala se autorka inspirovat osudy lidí za válečných let prostřednictvím webu Paměti národa. Tím získává příběh ještě více na věrohodnosti.
Königova hájovna
Co už tak pěkné nebylo, byl fakt, že věřit se dá pouze sám sobě. Dokonce i ti nejbližší se k nám často, a to zejména v těžkých časech, otočí kolikrát zády. V této rovině se dostalo hrdinkám mnohého zklamání, které však vylepšila nezkažená duše pár jedinců v obci.
Oceňuji také snahu do knihy přenést v některých dialozích místní nářečí. Ač se mi často hůře četlo, bylo osvěžující. Zavzpomínala jsem díky tomu na mluvu mých prarodičů žijících na Valašsku.
Jde o moc příjemnou prvotinu české autorky. Začátek byl bomba, příběh si mě získal od první stránky, ale postupem času se mi zdálo, že se děj točí stále dokola okolo jedné věci. Ale konec si mě zase získal. Doporučuji.
15. srpna, 2026 Sedmá slza
„Chtěla bych být voda. Jen si tak teče, vyhýbá se kamenům, ale když přeteče, všechno smete.“ – citace z knihy, str. 78
Debutový román české autorky Pavly Garwoodové „Sedmá slza“ je […]
14. srpna, 2026 Nemilovaná: z deníku sedmnáctileté Perly Sch.
„Lustigovy povídky jsou vesměs studiem o tom, jak mezní situace dokáže v člověku, poníženému až na nejzazší mez, vyburcovat obrovskou sílu k aktivnímu činu, který dává lidskému životu […]
13. srpna, 2026 V příštím životě
S románem Moniky Bittnerové „V příští životě“ jsem se přenesla o dvacet pět let nazpět, do pubertálních let, na střední školu. Zavzpomínala na strašáka jménem maturita a snad ještě […]
12. ledna, 2026 Zpěv tichých dní
K románu „Zpěv tichých dní“ jsem se dostala vlastně náhodou. Účastnila jsem se dvojbesedy s autorkami Miriam Blahovou a Marcelou Bramborovou, kde obě představovaly svou tvorbu. Marcelka […]
2. ledna, 2026 Němka
„Člověk je tvor závistivý a bezohledný, ale především sobecký.“ – citace z knihy, str. 277 –
Polský spisovatel Wojciech Dutka prostě umí a na mne už jeho jméno platí jako záruka […]
30. prosince, 2025 Ironické fejetony ostřílené matky
"Dvaadvacet fejetonů popisujících s ironií a nadsázkou situace rodičovské každodennosti, v nichž realita často přejede iluze jako parní válec." Tak uvádí nakladatelství Pointa knihu […]
15. listopadu, 2025 Když se trhá nebe
Román „Když se trhá nebe“ přichází s příběhem inspirovaným skutečnými událostmi, jež se udály jedné úspěšné židovské rodině z Přerova. Autorka Lenka Chalupová, kterou snad ani nemusím […]
15. července, 2025 Česká naděje: sága rodiny Lembergů
Německá autorka Karin Lindberg přichází na český knižní trh se svou prvotinou „Česká naděje“. Jde o první díl plánované historické série odehrávající se v Sudetech, která se přímo dotýká […]
11. července, 2025 Mezi nimi
Verunka González píše úžasně. Její romány jsou pro mne balzámem pro zjitřené emoce, které mívám při čtení těžších, např. válečných témat. Působí jako chladivý obklad na rozpálené čelo, […]
10. července, 2025 Mezi světy
Helena Erbanová sama sebe označuje jako knihomolku, dlouhodobě žijící a pracující v Bruselu, co se v profesním životě věnuje evropské politice a tématu změny klimatu. A právě tohoto […]
28. srpna, 2026 Smrt je vždycky osamělá
Ray Bradbury patří mezi již klasické americké autory žánrů science fiction a hororu. Jeho dílo „451 stupňů Fahrenheita“ jsem četla na střední škola jako povinnou četbu a přesně si […]