„Některé věci jsou natolik skryté za vrstvami syntaxe a sémantiky, za dny a hodinami, zapomenutými, zachráněnými i odhozenými jmény, že pouhé povědomí o tom, že rána existuje, ji nijak neumožní objevit.“ – citace z knihy, str. 64 –
Román Oceana Vuonga rozhodně není určen k ledajakému poklidnému relaxačnímu čtení, toto je příběh plný líčení nelehkého dětství, příbuzenských vazeb a rodinné historie, který je navíc popisován ne zrovna jednoduchým stylem, proto je těžší se do textu ponořit. Avšak když se vám to povede, čeká vás neuvěřitelný vhled do jedné vietnamské rodiny, která vytrpěla více než je zdrávo. Od válečného utrpení, po americkou okupaci, až k emigraci do země splněných přání. Ovšem i tam, kde očekáváme, že nám budou pečení holuby lítat přímo do papule, se nic neděje bez vlastního přičinění. I na takovém snovém místě, jakým Amerika je, se musí člověk činit a zasloužit se o lepší budoucnost. Bez toho, aniž by se sami přistěhovalci snažili naučit jazyk a osvojit si místní zvyky, to prostě nebude nikdy fungovat. Jenže chtějme něco takového po starších občanech, donucených svou rodnou zem opustit kvůli okupaci. Proto jsou i zde jasně viditelné přístupy mladší a starší přistěhovalecké komunity.
Rasismus, hodnota lidského bytí, rozdílnosti v nazírání na příslušníky jiných národů a kultur, hledání svých kořenů, své vlastní podstaty, kam patříme, co jsme zač a proč na světě vůbec jsme? Takových otázek je kniha plná a bohužel ne na vše autor nalezne odpovědi. Musí se mu ovšem nechat, že se snaží seč může. Vypravěč nám navíc tyto svoje dojmy předává formou dopisu adresovaného primárně matce, a to i když si moc dobře uvědomuje, že si jej matka nikdy nebude moci přečíst. Z tohoto důvodu vypravěč odhaluje i tu část svých myšlenek a pocitů, které by za normálních okolností asi nikdy nevyslovil nahlas.
Nikdy by mě nenapadlo, že se toliko dovím i o životě Tigera Woodse. Autor jeho osobu dost rozebírá jako jakousi paralelu k sobě samému.
Rozhodně zajímavý tvůrčí počin, ke kterému jsem přistupovala s mírným pesimistickým zaujetím, ale nakonec mě mile překvapilo, jak mě vyprávění vtáhlo.
27. června, 2026 Demon Copperhead
Nakladatelství Vyšehrad vydalo další skvost v překrásné edici Hlas. Jedná se o rozsáhlý román úspěšné americké autorky Barbary Kingsolver s názvem „Demon Copperhead“.
Hlavní hrdina […]
27. srpna, 2025 Všechny dobré věci
„Kdo má zrak rozostřený slzami, tomu i zdi připadají jako cesta ven.“ – citace z knihy, str. 219 –
Podmanivý příběh mladého nigerijského chlapce Enioly, který netouží po ničem jiném […]
13. května, 2025 Nikdy, nikdy, nikdy
Kniha Nikdy, nikdy, nikdy, kterou napsala Linn Strømsborg je prvním svazkem v nově vzniklé edici Hlas, která vychází v nakladatelství Vyšehrad ve společnosti Albatros Media. Tímto moc […]
27. února, 2025 Sběratel sněhu
Když jsem byla před časem v turnovské knihovně na debatě s Janem Štifterem, naprosto mě dostalo jeho povídání o knihách. V té době jsem měla přečtenou pouze Krajinu roztavených zvonů a […]
19. února, 2025 Píseň pro Kateřinu
„Píseň pro Kateřinu“ je dalším z románů nakladatelství Vyšehrad, který vychází v nádherné edici Tvář. Zpracování knih v této edici je jedinečné, nádherné, doprovázené něžnými ilustracemi. […]
20. října, 2024 Němý výkřik
Japonský spisovatel Kenzaburó Óe, nositel Nobelovy ceny za literaturu, kterou obdržel roku 1994, je českému čtenáři představen jedním ze svých nejúspěšnějších románů, jmenovitě jde o […]
5. prosince, 2023 Zapomenutá Zapomenutá byla má první přečtená kniha od Jiřího Klečky. Moc jsem se na ni těšila, protože knihy z nakladatelství Vyšehrad v edici Tvář jsou zárukou kvalitního čtení.
V příběhu […]
28. srpna, 2026 Smrt je vždycky osamělá
Ray Bradbury patří mezi již klasické americké autory žánrů science fiction a hororu. Jeho dílo „451 stupňů Fahrenheita“ jsem četla na střední škola jako povinnou četbu a přesně si […]
21. srpna, 2026 Sedmá slza
Víte co mám na knihách ráda? Když se něco dozvím a naučím. Oslovila mě spisovatelka Pavla Garwoodová s nabídkou přečtení jejího debutového románu s názvem Sedmá slza. Pavla mi napsala […]
15. srpna, 2026 Sedmá slza
„Chtěla bych být voda. Jen si tak teče, vyhýbá se kamenům, ale když přeteče, všechno smete.“ – citace z knihy, str. 78
Debutový román české autorky Pavly Garwoodové „Sedmá slza“ je […]
14. srpna, 2026 Nemilovaná: z deníku sedmnáctileté Perly Sch.
„Lustigovy povídky jsou vesměs studiem o tom, jak mezní situace dokáže v člověku, poníženému až na nejzazší mez, vyburcovat obrovskou sílu k aktivnímu činu, který dává lidskému životu […]
13. srpna, 2026 V příštím životě
S románem Moniky Bittnerové „V příští životě“ jsem se přenesla o dvacet pět let nazpět, do pubertálních let, na střední školu. Zavzpomínala na strašáka jménem maturita a snad ještě […]