Stostránkové jednohubky Édouarda Louise budily ve světle literární kritiky kontroverze. Zatímco jeho knižní debut Skoncovat s Eddiem B. (2017) byl ve své době bestsellerem a podnítil vášnivou debatu o třídních kořenech francouzské venkovské chudiny, autorovy následné pokusy už byly jen slavným odvarem původního díla a snahou popsat osudy svých rodinných příslušníků na stále se zmenšujícím prostoru.
V novince Monique na útěku šel však Louis literární kritice naproti a svou novelu popisující emancipační proces jeho matky zarámoval jako určitý manifest kombinovaný s politickou přímou akcí. Jeho upřímnost je odzbrojující, když přiznává, že píše knihu proto, aby se za peníze z jejího prodeje mohla autorka novely postavit na vlastní nohy. A čtenář jí to přeje, když čte jednotlivé kapitoly, v nichž hlavní hrdinka opouští s batůžkem a psem svůj dočasný domov a postupně nabírá sebevědomí, aby řekla svému utlačujícímu muži jasné ne.
Syn hlavní hrdinky, autorovo alterego, je v novele až neuvěřitelně podporující, Monique si poprvé v životě může dovolit nebrat za všechno a za všechny zodpovědnost, může si prostě jen tak existovat. A finále jejího příběhu je zcela nečekané a až extrémně dojemné. Autor se v úvahách vrací k příčinám chudoby a sociální nespravedlnosti, vzpomíná na svého otce i na své sourozence. Pomoc matce mu pomůže nalézt po osmi letech cestu ke své starší sestře a čtenář vidí, jakou sílu může mít literatura.
Z hlediska formy tedy tentokrát snad není co vytknout. Autor dal jasně najevo, co je jeho uměleckým záměrem. Napsal typickou francouzskou prozaickou románovou esej, svébytný žánr, který je populární nejen ve Francii a čeští čtenáři tento žánr znají díky Kunderovi. Do mysli se snad jen vkrádá otázka, kolik energie je třeba vložit do sociálního pozvednutí jednoho jediného člověka (který ve svých pětapadesáti třeba poprvé používá počítačovou myš) a po jaké době začne být taková práce frustrující.
Ukázka:
Když mě viděla vcházet, rozhněvaně na mě pohlédla.
“Pročs to udělal? Proč jsi napsal knížku o tom, jaký jsme násilníci?”
“A není to pravda? Copak taťka neříkal, že buzeranti se mají vyvraždit?”
“Dělal si srandu…”
“Srandu? A nikdy vás nenapadlo, že jsou lidi, kterým to může ublížit?”
Více z LaCultury...
14. října, 2026 Řeka na východ, řeka na západ
„Naučit se být spokojený, to je bohatství samo o sobě.“ – citace z knihy, str. 78 –
„Řeka na východ, řeka na západ“ je poměrně ohlušujícím společenským románem francouzské autorky […]
6. října, 2026 Dopisy od Sybil
Svým způsobem velmi zajímavě uchopený literární počin americké spisovatelky Virginie Evans „Dopisy od Sybil“. Nejde o román v pravém slova smyslu, kdy se děj minulý, či přítomný, odehrává […]
2. října, 2026 Cesta na Sardinii
Barbora Majchráková zve fanoušky oddechového čtení a romancí na rodinný výlet za stmelením rodiny a pochopením. Za překonáním strachu i poznáním krás Itálie během Cesty na […]
30. září, 2026 Proroctví padající hvězdy
Středoškolačka Ana se trápí kvůli svému bývalému klukovi Štefanovi. Od té doby, co se na ni vykašlal, jí nic nejde a nic se jí nedaří. Pak je ještě navíc čeká společný studijní výlet, kde […]
28. září, 2026 Příběh z popela: knihovníkova cesta za pravdou
„Příběhy se staly. Už nejdou změnit ani zvrátit. Zkrátka jsou a navždy se stávají naší součástí ve vzpomínkách. Někdy hodně bolestivých. Ale i z těch nejtemnějších jde hledat cestu […]
27. září, 2026 Smaragdové srdce
„Život je od toho, aby se žil v každém jeho okamžiku.“ – citace z knihy, str. 21 –
Román Helen Frippové „Smaragdové srdce“ , který vydalo nakladatelství Metafora, se odehrává v Evropě […]
22. září, 2026 Šepot kolibříka
Správně cynická a sarkastická Terka Polivchuk Poslušná mi právě dokázala, že je nejen skvělou recenzentkou, kterou sleduji na sociálních sítích pod přezdívkou @terr_books, ale i neotřelou […]
21. září, 2026 Drahá Marto
„Dobrota nezná hranic. Temnota nikdy nepřemůže světlo.“ – citace z knihy, str. 62 –
Tvorba Miriam Blahová s každým novým románem zraje jako víno – čím dál lepší a propracovanější. […]
16. září, 2026 Spící chlapec
Dlouho se mi nestalo, že by mne příběh, který má hned několik dějových linek, pohltil ze všech možných stran tak, jako se tomu stalo o debutového románu „Spící chlapec“ české autorky […]
14. září, 2026 Já jsem Švejk… — a to stačí.
„Mám velice rád toho dobrého vojáka Švejka, a podávaje jeho osudy za světové války, jsem přesvědčen, že vy všichni budete sympatizovat s tím skromným, nepoznaným hrdinou.“ Tak […]
11. září, 2026 Pod vodou
Do románu „Pod vodou“ jsem se pustila zrovna v době, kdy Nepálem prosvištěla blesková povodeň a zároveň si připomínáme druhé výročí nedávných povodní, které postihly severní Moravu a […]
28. srpna, 2026 Smrt je vždycky osamělá
Ray Bradbury patří mezi již klasické americké autory žánrů science fiction a hororu. Jeho dílo „451 stupňů Fahrenheita“ jsem četla na střední škola jako povinnou četbu a přesně si […]
