Hitlerův nevěstinec

„Ať se ti stane cokoli, vždycky se najde někdo, kdo je na tom ještě hůř.“
– citace z knihy, str. 88 –

Na začátku vyprávění v románu „Hitlerův nevěstinec“ australského spisovatele Steva Matthewse se ocitáme v roce 2000 v New Jersey, kde dvě sousedky, kamarádky a důvěrnice pracují společně v domově pro seniory, kde se snaží důchodcům zpříjemnit jejich poslední chvíle. Jednoho dne však Anna udělá něco, co všem obrátí život vzhůru nohama…

Linka z minulosti nám otevírá bránu do nelítostného osudu dvou sester, starší Danuty a mladší Anii. Ty pokojně vyrůstaly na statku společně s matkou a milujícími prarodiči v polské vesničce Zwinbrzych. Harmonii naruší jednoho brzkého zimního rána až příchod německých vojáků, kteří bez milosti všechny nepohodlné zavraždí a mladé dívky odtáhnou pryč. Po nacistech zůstává jen spoušť, vesnice je srovnána se zemí.

Ania od této chvíle prožívá jen samé hrůzy. Danuta, které se podařilo jako zázrakem prchnou, je na tom jen o malinko lépe. Přidává se k polskému hnutí odporu (Armia Krajowa), aniž by tušila, jakou úlohu v něm bude hrát a jak těžká rozhodnutí bude muset učinit.

Ania je spolu s dalšími dívkami a ženami převezena do pracovního tábora Wysznica, který se nachází zhruba třicet kilometrů od Osvětimi. Tomu dodává dříví a vápenec. Je rovněž „producentem“ pracovní síly, kterou dodává do nejbližších továren, které zneužívají levnou otrockou práci vězňů do svých výroben. Jenže pár „vyvolených“ žen zde zastává zcela nečekanou roli – stanou se odměnou a motivací pro vězně a kápy. Ania pro svou jedinečnou krásu zastane dost nezáviděníhodnou roli – stane se miláčkem velitele, ale trnem v oku všem ostatním okolo…

„Pro někoho znamenala válka katastrofu, pro jiného jen nepříjemnost. Našli se ale tací, a nebylo jich málo, kterým válka poskytla ohromnou příležitost.“
– citace z knihy, str. 73 –

Popravdě jsem od knihy na základě přečtených recenzí moc neočekávala. O to víc mě překvapila. Jde sice znát, že chtěl autor do příběhu vměstnat co nejvíce faktů a událostí, o kterých má dost nastudováno, a ano, občas je vyprávění mírně chaotické, nicméně mě osobně se příběh líbil. O nevěstincích v koncentračních táborech psal již Lustig, například v románu „Krásné zelené oči“. Komu však nesedí Lustigova tvorba, jež je zaměřena spíše na náročného čtenáře, a přesto by si chtěl o daném tématu něco přečíst, mohl by mu vyhovovat právě Matthewsův titul. Příběh měl spád, nechybělo v něm napětí a ani vylíčení hrůz, které se během války i po ní děly. Ač jde o smýšlený příběh, odkazuje na některé skutečné události i historické postavy. Ovšem pozor! Některé z popisovaných scén jsou opravdu extrémně brutální.

„Po osvobození potřebovali ti, co přežili, k dalšímu životu nejen jídlo a léky, ale také lásku a vřelé slovo, blízkou duši a lidský dotek. Sužoval je žal.“
– citace z knihy, str. 341 –

Knihu vydalo v roce 2021 nakladatelství Brána.

Denisa Šimíčková