Delfín Lucky: tajemný svět pod hladinou

„Všem, kteří někdy hledali cestu z hlubiny.“
– citace z knihy, str. 3 –

Dobrodružný román pro děti z mořského prostředí „Delfín Lucky: Tajemný svět pod hladinou“ vydala česká režisérka, televizní producentka a spisovatelka Lucie Matějíčka Sehnalová.

Delfín Lucky, vyrůstající s prarodiči, v pubertě zjišťuje, že mu chybí jakékoliv informace o rodičích, že o nich vlastně nic neví, netuší, kde se vytratili. Donese se k němu znepokojující zpráva, kterou však nechtějí jeho blízcí více rozpitvávat. Lucky se proto zatvrdí a sám se pouští do pátrání po pravdě. Opouští bezpečí rodného hnízda v satayském reefu a odplouvá poznávat svět okolo, přičemž zabloudí i do míst, která jsou děsivá a nebezpečná a odkud se nikdy nikdo nevrátil. Míst, která jsou pod ostrým drobnohledem nejobávanějších tvorů Rudého moře.

Děti v knize naleznou poučení do života i vysvětlení, jak je například důležité obhájit si vlastní názor, i když stojí proti většině, jak nepěkné je někoho za zády pomlouvat nebo jak nehezké je se někomu pošklebovat. Na Luckym vidíme, jak bolavé takové posmívání může být. Dozví se, že není nutné mít kolem sebe hafo rádoby kamarádů, ale stačí pár opravdových přátel, a že i ty nejméně nápadné znalosti mohou kolikrát zachránit kůži. Ale mnohá moudra dovedou k zamyšlení samotné vnímavé rodiče. Je tu řeč třeba o ekologii, jež je spouštěčem zla. Pojmenovat člověka jako plastopliva je více než výstižné.

„Lucky si někdy připadá hloupější než mořská okurka. A to opravdu není vysoká laťka, protože mořské okurky nemají mozek.“
– citace z knihy, str. 19 –

Autorka je maminkou dvouleté They, které bylo diagnostikováno vzácné onkologické onemocnění. Příběhem o delfínu Luckym se rozhodla o své nelehké prožitky podělit a dopomoci tak ostatním rodinám, které bojují s podobně krutou diagnózou, jež nabourá veškeré dění okolo. Moc dobře ví, jak důležité je dostat podporu od blízkých a přátel, ale také od cizích lidí, kteří si prochází něčím obdobně těžkým. Psaním knížky sama autorka utíkala od těžko představitelné bolesti, stala se jí formou terapie. A nyní může delfín Lucky pomoci druhým…

Je neuvěřitelné, jak dojemný, a nakonec i vážně vtipný příběh může vyvěrat z temných hlubin vnitřní bolesti a strachu o nemocné dítě. Mezi řádky pociťujeme chuť hledat radosti v každodenních maličkostech navzdory nelítostnému osudu, ale i potřebu uvědomit si, že odlišnosti nás nedělají méněcennými.

Nejsem čtenář dětské literatury a ani s žádným dítkem knížky nečtu, proto neumím zhodnotit kvalitu díla po této stránce. Nicméně jakožto milovníka mořského světa, který navíc rád bloumá nad kritickými existencionálními otázkami, mě kniha oslovila. Možná na to měla vliv vědomost autorčina osobního příběhu, avšak „Delfín Lucky“ se mi četl moc příjemně. Už jen samotné věnování vás dojme.

Jedná se o moc krásně popsaný podmořský svět s jeho nezměrným množstvím obyvatel. Vyprávění je vtipné, napínavé i poučné. Text je doprovázen vyvedenými ilustracemi Alesiy May.

V závěru knihy mě zaujal nápad určit hlavním hrdinům jejich kmotry. I díky nim mohla kniha vyjít v kampani na Donio.cz.

Doporučuji si přečíst rozhovor s autorkou, ve kterém velice otevřeně mluví o svém trápení. Článek naleznete v časopise Marianne.cz. Část o dlouhé a psychicky náročné cestě k mateřství byla pro mne osobně velmi blízká. Procházela jsem jí a vlastně stále procházím, protože jsem se vytouženého potomka, na rozdíl od autorky, nedočkala. Svůj boj jsem již vzdala. Nicméně uvědomění, že tolik vytouženým početím a narozením vymodleného dítka boj s nelítostným osudem vlastně nekončí, je zcela zničující.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji autorce. S vřelým srdcem jí za Luckyho děkuji a sdílím její nejdůležitější životní motto: Užívejte si života, protože nevíte, co bude zítra. A říkejte lidem, že je máte rádi. Knihu zakoupíte ZDE.

Denisa Šimíčková