S odvahou draka

„Boj, který nevedeš, nemůžeš prohrát.“
– citace z knihy, str. 27 –

Mladá fronta letos vydala závěrečný díl skvělé trilogie „Drak“ amerického autora Williama Andrewse, který se v příbězích nechal inspirovat skutečnými událostmi odehrávající se v Zemi ranního klidu, v Severní Koreji.

První díl série – „Dcery dvouhlavého draka“ – mě uchvátil svým drsným popisem příběhů korejských dívek, které se nedobrovolně staly ženami pro útěchu, a to nejen pro potěchu bezcitných japonských uzurpátorů, ale i amerických příslušníků armády. V druhém díle s názvem „Dračí královna“ sledujeme životní pouť pozoruhodné poslední korejské královny Čajong z rodu Min. Ta pro dnešní Korejce představuje stejnou osobnost jako například Abraham Lincoln pro Ameriku.

Ve třetím románu z dračí série nesoucí název „S odvahou draka“ se hlavní aktérka všech dílů, Anna, ocitá tváří v tvář hrůzným činům, kterých se ve 30. letech 20. století dopouštěli japonští uzurpátoři na korejském lidu. Konkrétně si vyslechne osobní příběh skoro stoleté ženy, která je v jednu chvíli obviněna z vraždy japonského staříka v pečovatelském domě v americkém Koreatownu. Svou vinu nepopírá, ale dramatický slet událostí, který k jejímu rozhodnutí i přes vysoký věk vedl, je ochotna vyprávět pouze té, která vlastní bájný hřeben s dvouhlavým drakem.

Anna nemůže být připravena méně na příšernosti, které ji paní Sukpo I vypráví. Sukpo je v roce 1937, ve svých šestnácti letech, přinucena provdat se za Japonce Hitašiho. I přes nevraživost vůči okupantům, cítí dívka k chlapci náklonost. Je nečekaně milý, pozorný a Sukpo upřímně miluje. Ovšem ani této lásce doba nepřeje. Pro domorodce se stává „čchinilpou“, tedy kolaborantkou, pro Japonce opovrhovanou cizačkou. Vše se ještě zhorší, když se Hitaši musí připojit k japonské císařské armádě a jeho činnost lékaře je později spojena s neblaze proslulou jednotkou 731, kde Širo Išii, tzv. „japonský doktor Mengele“ provádí nelidské experimenty na vězních. O něm a jeho zpropadené jednotce jsem díky této knize slyšela vůbec poprvé, což mělo své důvody, jak vysvětluje autor v epilogu. Doktor Širo Išii nejen že nebyl za své činy nikdy potrestán, ale byl dokonce pozván do Ameriky, aby zde v Marylandu působil jako poradce pro biologické zbraně!!!

„Svět se zřejmě díval jinam, aby neviděl, co se za války v Asii dělo.“
– citace z knihy, str. 380 –

Sukpo svého milovaného manžela v myšlenkách neopouští, avšak v hukotu válečné vřavy musí opustit to nejcennější, co jí život dosud dal – syna. Čeho všeho je svědkyní a co vše musí pro svou lásku – mileneckou i mateřskou – vytrpět, nelze ani vypovědět. Co se samotnou Sukpo na konci války udělá drsná objevená pravda? A jak se k nejisté budoucnosti postaví její syn? Ten není přijat mezi své ani v Koreji, ani v Japonsku.

Líbilo se mi vykreslení korejských tradic a obyčejů, vzdor Korejců vůči násilnickým okupantům, kteří se toužili zmocnit celé Asie, avšak některé popisy byly malinko zdlouhavější. Některé pasáže by mohly být i kratší, jiné by si zasloužily naopak více podrobností, ale celkový požitek ze čtení to nijak nenarušuje. Šlo o nádherné završení dračí série, kterou jsem si velice oblíbila a kterou mohu doporučit všemi deseti.

Za recenzní výtisk děkuji Albatrosmedia.cz.

Denisa Šimíčková