Karolina Světlá, vlastním jménem Johanna Nepomucena Rottová byla spisovatelkou v 19. století a je považována za zakladatelku tvorby vesnických románů. Pseudonym Světlá zvolila proto, protože jezdila často do manželova rodiště Světlé pod Ještědem, aby zde čerpala inspiraci k tvorbě.
Vesnický román vypráví o životě na zemědělské usedlosti. Těžká práce na statku, kdy lidé opravdu dřeli od rána do večera se prolíná s milostným životem Antoše a rychtářky. Ona je starší a velice žárlivá. A i když se jim narodili dva synci, tak manželství nebylo šťastné. Psychické nátlaky ze strany rychtářky gradují a Antoš odchází do hor, aby si začal sám vydělávat. Statek pustne, rychtářka na něj sama nestačí a tak do služby povolá ještě Sylvu. Mladou a krásnou ženu, kterou se rychtářka snaží poštvat i proti Antošovi. To se jí zpočátku daří až do doby než dojde na statku k dramatické události a Sylva pozná, že tou špatnou není Antoš, ale právě žárlivá a panovačná rychtářka. Antoš a Sylva k sobě nacházejí cestu a zjišťují, že si velice rozumí…
Pokud očekáváte šťastný konec a jednorožce na duze, tak vás zklamu. O to víc se mi vlastně příběh líbil, protože není zakončen tak, jak jsem celou dobu očekávala. Je to náročnější čtení a chápu, že když je obsahem povinné četby na základních či středních školách, že studenty čtení nebaví. Ale pro staršího člověka je to opravdu zážitek. Poznat spisovnou češtinu 19. století a prolouskat se až ke konci je prostě skvělé.
Mimochodem, statek, ve kterém se Vesnický román odehrává, opravdu najdete. Ve Světlé pod Ještědem, popisné číslo 2.
Více z LaCultury...
2. října, 2026 Cesta na Sardinii
Barbora Majchráková zve fanoušky oddechového čtení a romancí na rodinný výlet za stmelením rodiny a pochopením. Za překonáním strachu i poznáním krás Itálie během Cesty na […]
28. září, 2026 Příběh z popela: knihovníkova cesta za pravdou
„Příběhy se staly. Už nejdou změnit ani zvrátit. Zkrátka jsou a navždy se stávají naší součástí ve vzpomínkách. Někdy hodně bolestivých. Ale i z těch nejtemnějších jde hledat cestu […]
22. září, 2026 Šepot kolibříka
Správně cynická a sarkastická Terka Polivchuk Poslušná mi právě dokázala, že je nejen skvělou recenzentkou, kterou sleduji na sociálních sítích pod přezdívkou @terr_books, ale i neotřelou […]
21. září, 2026 Drahá Marto
„Dobrota nezná hranic. Temnota nikdy nepřemůže světlo.“ – citace z knihy, str. 62 –
Tvorba Miriam Blahová s každým novým románem zraje jako víno – čím dál lepší a propracovanější. […]
16. září, 2026 Spící chlapec
Dlouho se mi nestalo, že by mne příběh, který má hned několik dějových linek, pohltil ze všech možných stran tak, jako se tomu stalo o debutového románu „Spící chlapec“ české autorky […]
14. září, 2026 Já jsem Švejk… — a to stačí.
„Mám velice rád toho dobrého vojáka Švejka, a podávaje jeho osudy za světové války, jsem přesvědčen, že vy všichni budete sympatizovat s tím skromným, nepoznaným hrdinou.“ Tak […]
20. srpna, 2026 Oveček vlku se zachtělo
„Zlo má zvláštní nadání objevit se tam, kde může natropit největší škody. A někdy jsme to my, kdo mu otevře dveře, přivítá ho s otevřenou náručí a nechá si ho vstoupit do života.“ – […]
15. srpna, 2026 Sedmá slza
„Chtěla bych být voda. Jen si tak teče, vyhýbá se kamenům, ale když přeteče, všechno smete.“ – citace z knihy, str. 78
Debutový román české autorky Pavly Garwoodové „Sedmá slza“ je […]
14. srpna, 2026 Nemilovaná: z deníku sedmnáctileté Perly Sch.
„Lustigovy povídky jsou vesměs studiem o tom, jak mezní situace dokáže v člověku, poníženému až na nejzazší mez, vyburcovat obrovskou sílu k aktivnímu činu, který dává lidskému životu […]
13. srpna, 2026 V příštím životě
S románem Moniky Bittnerové „V příští životě“ jsem se přenesla o dvacet pět let nazpět, do pubertálních let, na střední školu. Zavzpomínala na strašáka jménem maturita a snad ještě […]
17. července, 2026 Satanovi koně: zločin na Bukovské tvrzi
„Největším trestem, jímž nás může Bůh postihnout, je ponechat nás napospas ďábelské říši zla...“ - citace z knihy, str. 287 –
Nové vydání prvního dílu překrásné detektivní série o […]
10. července, 2026 Hoří ti táta
Paní Hanišovou mám ráda, její romány se zaměřují na těžké společenské otázky, o kterých se nerado mluví, nerado se na ně poukazuje, avšak s titulem „Hoří ti táta“ u mne šlápla úplně […]
